KAPITOLA 3
Zpočátku se dobrým lidem v Harleyfordu zdálo zvláštní, že se mladý lord Hardcastle a syn rektora denně stýkají v blízkém a přátelském kontaktu, protože byli zvyklí, že ho ten druhý zdvořile ignoruje nebo o něm mluví s přezíravým opovržením. Byl to jistě zvláštní pohled, když se mladí muži neustále procházeli vedle sebe a vážně spolu hovořili nebo jezdili k sobě domů a zpět. Slabinou lorda Hardcastla byla až dosud krátkozrakost, kdykoli mu Varley náhodou zkřížil cestu.
„Koho jsi to před chvílí viděl?“
ptal se kdysi svých společníků, měl-li je náhodou zrovna po ruce, a když se dozvěděl, že je to rektorův syn, bezstarostně poznamenal…
„Ach, ten mladý obr, kterému mozek přerostl ve svaly, pojďme si promluvit o něčem zajímavějším.“
Frank Varley se o svém sokovi, taktéž zrovna vybíravě nevyjadřoval.
Teď se však všechno změnilo. Společný smutek je k sobě přitáhl a jejich intenzivní a opravdová láska a oddanost k nebohé Amy je učinila natolik nesobeckými, že mohli odhodlaně a odvážně spolupracovat. Pan Warden na jejich dopis odpověděl stručně: Přijďte za mnou, promluvíme si o tom. Snad se Vaším přičiněním Amy rozhodne, že se vrátí. A mladí muži s radostí jeho pozvání přijali.
„Jsem vám oběma velmi vděčný,“ zněl pozdrav pana Wardena, „nevím, jak vyjádřit svůj dík, ale co může někdo udělat, co už nebylo uděláno?“
„Podívejte se, pane Wardene,“ vpadl mu Frank neurvale do řeči, „je mi jedno, co udělali nebo neudělali ostatní, já musím něco udělat. Jestli tu budu ještě chvíli nečinně sedět, tak se zblázním. Nepochybuji o tom, že ten detektiv, kterého jste měl z Londýna, odvedl svou práci nadmíru dobře, ale přesto je možné, že něco nedokončil. Nechte mě ještě jednou projet vaše plantáže, nechte mě sem dolů poslat muže a znovu přetáhnout tu prokletou vodu tamhle.“ Ukázal oknem na stříbřitý potůček, který tekl na konci trávníku a květinové zahrady pana Wardena. Tu a tam byl hluboký a tu a tam zanesený dlouhými travinami a rákosím, ale tekl dál a dál, až se nakonec vlil do vznešené řeky, na níž je postaveno město Dunwich.
„Udělejte to, jestli chcete,“ zní odpověď pana Wardena, „obávám se ovšem, že výsledek vašeho snažení bude stejný jako mého. Ale Vy, lorde Hardcastle, máte pověst člověka, který má víc rozumu než většina z nás, řekněte mi, zda můžete navrhnout něco, co by ulehčilo mým napjatým nervům? Promyslel jste si dobře možnosti a nemožnosti této strašné záležitosti a vidíte pro nás někde nějaký záblesk naděje?“
„Hodně jsem o celé záležitosti přemýšlel,“ odvětil Hardcastle, „spíš byste se mě měl zeptat, jestli vůbec někdy myslím na něco jiného, protože ve dne v noci mě žádná jiná myšlenka nenapadne; hodinu za hodinou sedím a přemýšlím o každé, byť sebemenší okolnosti, která se vyskytla v souvislosti se ztrátou vaší dcery, a zvažuji ji."
Díval jsem se na věc nejen ze svého vlastního hlediska a vypracovával své vlastní teorie, ale snažil jsem se vžít do těla jiných lidí, abych slyšel věci jejich ušima a viděl je jejich očima! A pak jsem vyčerpal všechny možné i nemožné teorie, které mě napadly. Nikde jsem bohužel neviděl žádný klíč k záhadě. Vskutku, každým dnem, který uplyne, se to stává strašnějším a obtížnějším. Je nemožné, aby byla mrtvá. To nemohu připustit.“
Náhle se odmlčí; na čele mu vyrazí velké kapky potu a natažená ruka se mu chvěje potlačovaným pohnutím. „Kdyby ležela mrtvá kdekoli v celé zemi, její tělo by vám už dávno přivezli, nebo v každém případě zprávu o tom, jak a kde zemřela.“
„Prosím, ticho!“ vyrazí ze sebe pan Warden žalostně, když bledý a potácející se chytí lorda Hardcastla za paži; „nemluvte se mnou takhle, Hardcastle, nebo mě zabijete; tenhle poslední měsíc ze mě udělal starce a váha peříčka by mě teď převrátila. Jestli vidíte jasněji než kdokoli z nás, co nás čeká v budoucnosti, proboha, zadržte tu ránu co nejdéle.“
Nastala několikaminutová pauza; nakonec Varley vyskočil na nohy a netrpělivě vykřikl: „Proboha, můj drahý příteli, nehroťte to víc, než můžete, ale pomozte nám trochu svou moudrostí a radou. Mám svolení pana otce, abychom se znovu vydali na cestu po starých kolejích, a máme začít právě v tuto hodinu; řekněte nám, co máte v úmyslu?“
„Budu čekat a sledovat,“ odpoví Hardcastle a nevědomky zopakuje slova pana Hilla, „stopa se někde objeví, nějak, když to budeme nejméně čekat; tady spíš než kdekoli jinde; a je třeba slyšícího ucha a vidoucího oka, aby se jí chopilo a sledovalo ji. Vy se můžete toulat sem a tam, chcete-li, já zůstanu tady a budu čekat a pozorovat.“
„Zvláštní,“ řekl pan Warden zamyšleně, „vaše slova jsou ozvěnou toho, co mi včera řekl profesionální detektiv, kterého jsem oslovil.“ Pak jim podrobně vylíčil prohlídku služebnictva, kterou provedl pan Hill, a jeho rady na rozloučenou.
„Okamžitě sem pozvěte tu dívku, Williamsovou, pane,“ zvolá Frank, „vyslechneme ji, co udělala nebo neudělala; dovolte mi,“ dodá horlivě, „abych jí položil jednu nebo dvě otázky; spolehněte se, že budou k věci.“
Proti tomu se však ohradili ostatní dva pánové: pan Warden se domníval, že je nespravedlivé přikládat dívce podezření kvůli prohřeškům jejího bratra, a lord Hardcastle tvrdil, že by tím zmařili svůj vlastní cíl, protože by dívku poplašili a ona by si více dávala pozor.
„Počkejme a pozorujme,“ prosí znovu. Frank však zavrtí hlavou: „Čekání a pozorování možná někomu vyhovuje, ale pro mě je to nemožné. Musím něco udělat, a to hned, jinak si vystřelím mozek z hlavy, tedy pokud nějaký mám,“ dodá s pochmurným úsměvem a pokrčí rameny.
Odjíždí, aby znovu zorganizoval skupinu dobrovolníků, kteří budou prohledávat celé hrabství – domy a lesy – vyřezávat kapradí a porosty ze stinných dutin a temných koutů, kde by se náhodou mohlo skrývat nějaké tajemství. Znovu protahovat řeky a potoky, pátrat pod živými ploty a v příkopech zarostlých rákosím a nakonec znovu a znovu vyslýchat každého muže, ženu i dítě široko daleko i v okolí, zda si vzpomíná na události ze 14. srpna.
To byl plán, který si Frank načrtl, a vskutku statečně ho provedl. Dobrovolníci se hlásili v hojném počtu, protože soucit s panem Wardenem byl upřímný a záhadné zmizení dívky vrhl chmurnou náladu na celé hrabství. Nebylo muže ani ženy na venkově, co by se ochotně nevydali na druhý konec světa, aby ze zarmouceného otce a matky sňali tento temný mrak napětí. Co se týče samotné mladé dámy, by za ni položili život, neboť její laskavé, příjemné způsoby a hezké královské vystupování si získaly všechna srdce. A tak se s Frankem Varleym spojili vysocí i nízcí, bohatí i chudí a s chutí hledali ztracenou Amy.
překlad a úprava : Nikola Bílá
Přidejte odpověď